Proč jsem se rozhodla odstěhovat se do Španělska?

Název článku, co zní trochu spiklenecky, protože stejně 100% nevíme, kam nás život zavede, že? Ale já se rozhodla změnit zemi, ve které chci nějaký čas setrvat. Proč jsem se tak vlastně rozhodla? Ikdyž tak často příběhy nepíši, teď s vámi jeden můj osobní posdílím..

12046666_10205090360840402_2762279303137248821_n

Už od malička mám ke Španělsku fajn vztah, je tam teplo, usměvaví lidé. Ještě doteď si pamatuji na toho krásného číšníka, co nás obsluhoval v hotelu, když jsem ve Španělsku, konkrétně v Benidormu byla poprvé (s babičkou). To mi bylo asi osm let.. Ještě bych ho našla někde na fotce :-))

Podruhé jsem do Španělska vycestovala asi ve dvanácti, potřetí v roce 2010. Počtvrté jsem byla na Mallorce loni (to byl rok 2014) a tento rok naposledy (také Mallorca) a to se mi zřejmě stalo osudným :-)

Totiž, když jsem byla ve Španělsku v roce 2010, to jsme navštívili letovisko Calella. Byla jsem tam na týdenní dovolené s mým kamarádem. Když jsem se po tolika letech vrátila do místa, na které mám tak fajn vzpomínky. Moře, sluníčko, dobrá nálada, bezstarostnost.

Nechtělo se mi ani vracet do české „reality“. Nicméně tenkrát jsem ten příjezd zpět do Čech tak traumaticky neprožívala.. I tak si ale pamatuji, že mi dost „štvalo“, že Španělům nerozumím a dala jsem si závazek, že se naučím španělsky. :))

No, jak to tak bývá, slib jsem nedodržela. A španělsky se ani učit nezačala, chyběla ta pravá motivace. Loni, když jsme byli s mým bývalým přítelem a jeho synem na Mallorce mě to tolik nemrzelo, ale přesto jsem si říkala – „Jooo holka, kdyby ses naučila španělsky, tak bys místním rozuměla a mohlas zamachrovat, jak hezky umíš mluvit a hlavně rozumíš“..

Letošní Mallorca však byla něčím přelomovým v mém životě, protože původně jsem měla letět s jedním „krátkým románkem“ (který skončil po třech týdnech) do Řecka. On to navrhl, já jenom přitakala. Říkala jsem si, proč ne? Ale vše se v životě děje tak jak je to správně.

Na poslední chvíli mi to odřekl. A já, holka natěšená, si nechtěla dovču nechat ujít, když už jsem se na ní tolik těšila.. A tak jsem na poslední chvíli vyslala poslední vlašťovku. A optala se na Facebooku svých přátel, kdo by chtěl letošní zářijový týden strávit někde u moře..

Napsala mi kamarádka Terka. Slovo dalo slovo a my letěly! A do oblíbeného Španělska! Na Mallorcu! A Terce se tam taaak líbilo.

12049231_10205086697388818_455465798147799829_n

Už 18.9. jsme si mohly začít užívat moře a letních radovánek v letovisku Cales de Mallorca. O prvním „šoku“, co jsme zažily, ani moc mluvit nechci. To ostatně není základním „gró“ tohoto článku.

Ono se totiž není tak ani moc čím chlubit, protože, když jsme dorazily na pokoj, byla tam zima jak v mrazáku. Klimoška byla puštěná asi tak týden v kuse v tom pokoji. Zavolaly jsme tedy místního správce, aby nám klimošku vypl. I tak jsme musely v noci spát v ponožkách, protože jsme klepaly neskutečnou kosu. Kdo by to byl řekl, takhle u moře, že bude mrznout 😀 že? Zpětně nám to přišla hodně úsměvná situace :-)

Další „šok“ přišel když jsme se ráno probudily a po sluníčku ani památky, trochu jsme se zhrozily, ale neztrácely jsme naději. A pak nakonec sluníčko vykouklo. Asi jeden den z celého týdne pršelo. Ale teploty byly stále fajn.

Potom náš cestovní příběh začínal nabírat na obrátkách..

My, s Terkou, dvě single ladies, co si jely odpočinout k moři a nabrat síly do dalších dní. Terka čerstvě po rozchodu, já už skoro dva roky. Krátký románek mezi vážné vztahy opravdu nepočítám.

Asi druhý den u snídaně ke mně přišel jeden z číšníků a povídá mi: „Ilike you“.

Já nevěřícně tupým výrazem mrknu na Terku, jak to vlastně myslel? A ona mi odvětí:“Říká, že se mu líbíš.“ Nebudu lhát, že mi to nezalichotilo. To ano. Ale na dovču jsem rozhodně nejela balit chlapy.. Kor po poslední zkušenosti.

Ale víte, jak to funguje, když nechcete, tak se to na JUST začne dít..

12039617_10205088289508620_1414642645894785915_n

A tak další den jsme se šly zas najíst do místní jídelny, co jsme měli k dispozici. Najednou jsem se všimla, že tam je snad deset číšníků a všichni chlapi 😀 Do té doby jsem to fakt neregistrovala, po zklamání s chlapem, není divu. Když jsme si povídaly s Terkou o chlapech a že jsme tu vlastně bez manžela, slyšel nás jakýsi postarší čísník (mohlo mu být tak 55) a začal se s námi vybavovat..

Uměl pár slovíček česky. To slovní spojení „bez manžela“ vydedukoval velmi dobře, protože nám tam pak začal představovat jednoho číšníka, ten byl rudý snad všude, jak byl nervózní. David. Asi mu chtěl vybrat nevěstu. :)) To mi ještě bylo do smíchu v tu dobu. Nic jsem neřešila. A už vůbec ne nějakého Davida.

Při obědě nás začal zvát tamten „I like you“ na diskotéku, na což jsme se ani jedna netvářily, protože nám nepřišel vůbec sympaťák, ale tak nějak nás navnadil, že bysme se vlastně rády někam za zábavou vydaly. No, a tak to tak nějak vyplynulo, že jsme se domluvily právě s Davidem, že nám ukáže kde je nějaká místní diskotéka.

Vnímaly jsme ho obě jako hodného (neškodného) kluka, tak proč ne. David však ten den končil v práci něco kolem půlnoci, a tak jsme si s Terkou šly zatím do obchodu koupit šampáňo a šly ho vypít na pláž, kde jsme se náramně bavily. Šáňo nám šlo rychle do hlavy a my dostaly chuť tančit, a tak jsme šly do jednoho klubu, který jsme potkaly cestou na pláž.

Seznámily jsme se tam s dalšími lidmi a pěkně zatancovaly. Já si však v eufórii vzpomněla, že jsme se domlouvaly s Davidem a bylo mi líto nedodržet slovo.. Ptala jsem se Terky, zda jde se mnou do hotelu, kde pracoval. To byl vlastně ten samý hotel, kde jsme byly ubytované. Ona že počká v klubu.

Tak jsem se vydala do hotelu, bylo to ani ne 5 minut pěšky. Když jsem přišla do hotelu, zjistila jsem, že David už končí s prací. O hodinu dřív, protože bylo málo lidí v baru. Tak jsem si dala drink a počkala na něj. A tak začalo naše seznamování. Zaujal mě tím, jak byl vtipný. Ještě než utřel bar, tak ho polil nějakou lahvinkou s alkoholem.

Nikdy předtím bych si nemyslela, že najdu nějaké zalíbení v cizinci.

David je však velmi charismatický. Ostatně Španělé jsou prostě sví a pozorní. Nebo alespoň David ano. Nepadla jediná otázka, že bych měla něco platit, vždy mě zval.

Všiml si, že na hotelu jsem často byla připojená na wifi a občas prskla fotky na Facebook, tak když jsme seděli v jedné restauraci, tak se mě ptal, zda potřebuji wifi, já pokrčila rameny, protože v tu chvíli mi to nepřišlo podstatné, on hned zavolal na číšníka, který mi na mobil nacvakal heslo a já mohla brouzdat..

To jsem v Čechách nezažila. Cítila jsem se fakt jak princezna :-)

Začali jsme spolu trávit čas. Naše konverzace pokulhávala, protože on moc anglicky neumí. Konverzovat vůbec, jen pár slovíček, co využije na baru. Takže jsme se tak nějak dorozumívali. Nejvíc skrze překladač česko-španělský od Googlu. Díky za něj! 😀

Zajímavé, že když jsem s ním začla „randit“, tak si všichni číšníci z hotelu dali pokoj. Už nás skoro ani nepozdravili 😀 Ale protože týden je hodně krátká doba, uteklo to jako voda a blížil se den odletu. David si ještě udělal čas, aby se se mnou rozloučil. Bylo to smutný. Ale cítila jsem, že to není naposledy, co se vidíme. Nebrala jsem to jako letní „románek“ a on taky ne.

12003405_10205090361480418_6103350833933168006_n

Ještě předtím než jsem odjela, tak se mě zeptal, zda za ním přijedu do Granady, to je město na jihu Španělska, kde bydlí.Na Mallorce pouze pracuje, od května, do října. Pak má půl roku volno. A já ani nepřemýšlela a řekla, že ano.

Pak mi teprve začaly do hlavy skákat různé vzorce a myšlenky, co tam máme nastaveny. A co udělám s prací a bydlením, co Roxy (můj pes)? Pak mi došlo, že vše je řešitelné, že pokud člověk chce, tak jde všechno. Úplně všechno! Takže jsem se rozhodla příští rok odcestovat, ať už za ním nebo ne..

Ještě před mým odjezdem se ujišťoval, zda mu napíšu až dorazím do Čech a zda si budeme psát. A víte co? Píšeme si dodnes, píše každý den. Ikdyž já už měla krizi a chtěla to vzdát.. Je to těžké, doteď jsem neměla zkušenost udržovat „vztah“ na dálku a ještě k tomu 2500 tisíc kilometrů daleko. A ještě když toho člověka tolik neznáte.

Vzala jsem to však tak, jak mi to život dal. Jako příležitost.

Ikdyby k naučení se španělštiny, protože David mi je velkou motivací. Chci s ním mluvit v jeho jazyce. A ještě když už jsem si tolik let dozadu říkala „chci se naučit španělsky“. Vidíte, jak Zákon přitažlivosti funguje? Dávejte si pozor na to, co vyslovujete, pak se vám to projeví v reálném životě :-))

Už se nevážu na chlapa, tak jako jsem to dělala dřív.. Říkám si, že je to příležitost k tomu odcestovat a pak se uvidí, co dál.. Když jsem přiletěla do Čech, zjistila jsem, že tu vůbec nic nemám. Byt o čtyřech zdech a co dál?

Ano, rodinu, přátele. Nedrží mě tu žádná hypotéka. Tak jsem se prostě rozhodla odjet. Ikdyž mi mozek házel do cesty různá „ale“.. Já však dnes vím, že život bychom měli prožívat ne dle své hlavy a myšlenek, ale pouze skrze své srdce a vnitřní hlas a ten mi to řekl jasně. Tak ho poslechnu.

A jestli tam zůstanu dva měsíce, rok nebo do konce života, to se uvidí. V životě by se mělo zkusit všechno, co vás nějakým způsobem napadne, že byste chtěli zkusit. Tak jděte do toho!

Řídím se heslem: Pokud chceš mít v životě něco jiného, tak je potřeba, abys udělal/a něco jinak než doposud. :-)

12031986_10205086699308866_2414452093790258061_n

Když jsem se vrátila z dovolené zpátky do Čech, zjistila jsem, že je tu tak málo lidí, kteří vás podpoří v tom, co chcete udělat.

Spíše tu jsou negativisti. Setkala jsem se s mnoha názory „A ty tomu věříš, že by to mohlo vyjít?“, já vždycky odvětím „Kdybych ničemu nevěřila, tak nikdy nic nemám“, takže tak.

Nemůžu říct, že jsem po uši zamilovaná. U mě to je asi tak, že časem, pozvolna.. Láska přichází se společnými zážitky, překonávání překážek, vzájemné lásky. Nechávám tomu otevřené dveře..

Ale proč s vámi vlastně sdílím tento článek, který bych si mohla nechat pro sebe? Ikdybych svými slovy mohla inspirovat jednoho z vás ke změně způsobu nahlížení na váš život trochu jinýma očima, očima skutečného života a ne vytvořeného pohledu společností na věci tak, aby se to hodilo státu..

Já totiž zjistila, že chci žít vlastní život! A to, jak si to přeji já a ne někdo druhý..

Spousta lidí vám bude házet klacky pod nohy. Budou na vás házet strachy, které vás mohou potkat, protože oni jsou vystrašení k smrti. Oni by to nikdy neudělali.

Nevzali by auto a nejeli do jiné země. Otázka zní: chcete si nechat ukrást své sny jenom kvůli tomu, že někdo jiný je vystrašený, protože denně sleduje televizi, kde mu do hlavy vtloukají uměle vytvořený obsah, aby žil ve věčném strachu? Nebo konečně půjdete vstříc tomu, co si přejete vy? Protože vám něco povím.

Já dnes nežiju tak, že bych myslela na to, co se mi kde může stát, protože to bych nemohla nikdy nikam.

Všude na vás může číhat nebezpečí, ale když člověk neudělá ten krok do neznáma, pořád bude žít v té pomyslné krabici od bot, kde už to zná a jeho život nemůže rozmanitý. To teprve až tehdy, kdy se rozhodnete být sami sebou a jít si za svými sny.

A jestli mě čeká štěstí v podobě partnera v Čechách, Španělsku nebo jiné zemi, to nevím, ale rozhodně chci udělat ten další krok, který mi má duše našeptává, že mám udělat.

12049203_10205100412131678_4647175771336785580_n

O autorce: 

Jmenuji se Romča Sedláčková a pomáhám lidem měnit jejich myšlení, díky čemuž pak přesednout ze svého Favorita do Ferrari. :)

Pod pojmem „Ferrari“ si můžete představit cokoliv. Šťastné partnerství, mít více peněz, spokojenou rodinu, být oblíbený mezi ostatními..

Díky tomu, že jsem dřív žila vystresovaný a nenaplněný život, dnes vím, co jsem musela změnit a nyní si mohu užívat každého dne naplno a radovat se z lásky, která je kolem nás. Mým poselstvím je předat toto uvědomění dál do světa lidem, kteří si přejí šťastné partnerství, skvělou práci a hojnost financí! Zkrátka cokoliv si doplníš sem ………………… To, proč to teď nemáš je jen ve Tvé mysli!

Letos v dubnu jsem napsala 1. e-book „10 tipů, jak najít vysněného partner

 


Leave a Reply

Přejít k navigační liště