Partner se s Tebou rozchází..

Toto téma je obrovsky bolestivé právě pro ty, kteří žili v závislém vztahu, kdy jim druhý dopřával něco, co si sami dát nedokázali. Protože ve chvíli, kdy se máte rádi a dokážete si dát vše, co od života chcete, tak nejste závislí na partnerovi a respektujete jeho rozhodnutí.

Dobře si uvědomujete, že on má volbu, vy máte volbu, jak se svým životem naložíte dál.

waiting-1086393_1920

Každý jsme tu sami za sebe, abychom tvořili

Právě ve chvíli, kdy jsem si uvědomila svou vlastní hodnotu a začala svůj život tvořit bez závislosti na partnerovi, žít sama za sebe, tak jsem k sobě začala přitahovat také takové muže, co jsou tu sami za sebe. Stejné přitahuje stejné. Jsi-li závislá (na čemkoliv), tak k sobě přitahuješ také závislého muže.

Pokud toužíš po vztahu, ve kterém budeš moci volně dýchat, chceš se tam cítit svobodně, tak je třeba to stejné dopřávat druhé straně. Jak můžeš chtít něco, co sama nedokážeš dát? Nejdřív je třeba si zamést před vlastním prahem.

Respekt k rozhodnutí druhého člověka

On se rozhodl odejít ze vztahu, protože pro to má svůj důvod. 

Trápíš se. Možná si kladeš otázky:

Jak to mohl udělat? Celý vztah rozšlapat, vzdát to?

Je možné, že jsi doufala, že to bude vztah do konce života?

Nechápeš, proč se to vlastně stalo? Tak najednou?

Nevím, jaký váš vztah byl. Ale věřím v to, že všechno má svůj důvod. Takže i to, že se Ti děje právě tato situace. Zapřemýšlej. Zamysli se. Třeba Ti to má něco ukázat. Něco naučit. Nic se neděje jentak.

Ještě si živě pamatuji na dobu, kdy jsem byla na svých vztazích závislá. Když se mě partner rozhodl opustit, tak jsem mu rozzlobeně a vyčítavě dávala najevo „jak si to může vůbec dovolit?“. Vždyť jsme toho spolu tolik prožili! A on to teď „jentak“ zahodí? Byla jsem naštvaná! Jednala jsem sobecky, pouze ze své pozice bez respektu k druhému a jeho potřeb. 

Vztahy nás učí, dokud nepochopíme budou chodit tvrdé lekce

S mým osudovým partnerem Mírou, který byl mým velkým učitelem, jsem se rozešla.. Ale tajně doufala, že bychom se k sobě mohli vrátit, že to dokážeme změnit společně. Věřila jsem, že vztah má ještě šanci, byť jsem v něm dostala obrovskou životní facku, abych se probudila a konečně definitivně odešla. Po nějaké době jsem zjistila, že má přítelkyni. Tolik se mě to dotklo. Nechápala jsem, ale dnes s odstupem necelých třech let už chápu. 

On mě měl naučit nebýt závislá na druhém. Být tu sama za sebe. Naučit se mít ráda. Ne sobecky. Uvědomila jsem si, že pokud chci dávat světu, musím se nejdřív naučit dávat sobě. Toto mě ten vztah měl naučit. A naučil, proto skončil. Objednávka byla vyřízená. 

Není třeba se násilně držet „zuby, nehty“ situace, když je na čase, aby skončila.

Dokud se nenaučíme v životě chápat, co nás mají určité situace naučit, budeme do života dostávat další a další učitele, kteří nás to mají učit. Až konečně pochopíme!

Jedno končí, něco druhého začíná

Postupem času jsem došla k uvědomění, že pokud má jedna kapitola skončit, aby se mohla započít nová, tak je třeba tuto situaci brát s respektem k druhému. Ano, vyjádřím mu své momentální pocity, na to mám právo, ale to je všechno, co pro to mohu udělat. Pokud se on rozhodne odejít ze vztahu, tak vím, že to tak má být.

O to více vnímám fakt, že pokud osobnostně rostu a můj partner stagnuje – nechce růst, o to větší propast se mezi námi vytváří a my si přestáváme rozumět. Možná bude spokojenější, když bude ve vztahu s člověkem sobě si rovným než se mnou. A pochopím to. Přeji mu to! Každý jsme na jiné životní úrovni. Jsme tam, kde chceme být.

V minulosti bych toto nedokázala.

Vnímám však, že čím více jsme v souladu sami se sebou a pracujeme sami na sobě, tak se stáváme silnějšími. V tom smyslu, že tyto situace více rozdýcháváme. Už nás to tolik nerozhazuje.

Každý máme právo jednat tak, jak to cítíme

Ano, je nám to líto, jsme lidi. Ale jsme si vědomi toho, že každý má právo na odchod. Každý má svobodnou volbu. A neměli bychom být sobečtí a majetničtí, když se druhý rozhodne jinak než chceme my. Je to stejné jako když jeden má rád jahody a druhý kokos. Vždycky jde o možnost volby.

Je přirozené, že se naše cesty mohou rozdělit. O to více právě v případech, kdy každý jeden z nás máme jiné životní plány, které spolu nesouzní, nezapadají do sebe. V dobu, kdy jsme spolu měli vztah to do sebe zapadalo, ale vždycky se to může změnit. Vždyť i my jako lidé se stále měníme. Nemůžeme chtít po vztahu, aby zůstal stejný, neměnný, když my se měníme stále.

Později se ukáže, proč to mělo skončit. Měla nastat nová životní etapa. Otevírá se nová kapitola, která bude více zapadat do Tvé životní skládačky. Více proměnné je to ve chvílích, kdy i Ty se rychle měníš a rosteš. Máš své cíle a životní sny. Víš, kam směřuješ.

Partner, se kterým budu do konce života?

Moje velké přání vždy bylo, najít si skvělého partnera, se kterým budu do konce života. Budeme mít kupu dětí, baráček u lesa.. Ale jak se měníme my, tak se mění i svět kolem nás. Dnes vím, že pokud budu lpět na tom být s jedním partnerem do konce života, nemusím svůj život prožít v radosti. Mnohdy můžu jít pak sama proti sobě, jen abych měla to, co jsem si nadefinovala. A to nechci.

Přeji si naplňovat to, po čem právě mé srdce touží. A není to o tom, že bych partnera nechtěla. Jen si už dnes lépe vybírám, kdo do mé skládanky zapadá a naše cesty se budou protínat, nikoliv rozbíhat každá jinam.

Už nežiji ve vztazích, kde mám naplňovat partnerova očekávání, ale hlavně Ty svoje, pak mohu rozdávat ze sebe. Ale když budu lpět na tom, aby byl partner spokojený a já ne, tak mu to brzy vyčtu. To je špatné poskládání priorit. Jak mohu dát lásku druhým, když ji nemám v sobě?

Stále se vyvíjíme

Také jsem se naučila, že život je změna. Život je proud. Dnes mám velké přání s mně blízkým člověkem žít život tak, že spolu sdílíme okamžiky – spolu-tvoříme. Není to o tom být pořád spolu, ale jde o to vytvářet si vzpomínky právě na celý život. Tvoříme společně odkaz, který tu po nás zůstane.

A pokud druhý má jinou životní filosofii, kdy mu stačí chodit do práce a z práce a nechce investovat do vztahu tím, že spolu vytváříme zážitky, tak to není to, po čem toužím.

Tvá svobodná volba

Každý máme možnost volby a každý se můžeme rozhodnout, kde a jak chceme svůj život strávit.

Někde jsem četla zajímavou informaci. „Pokud se Ti nelíbí jak žije nebo mluví Tvůj partner, tak si dobře rozmysli, zda s ním chceš sdílet svůj čas, protože postupně se změníš k jeho obrazu (resp. budeš podobná jemu).“

To mě obrovsky nakoplo! Došla jsem k tomu, že moje polovička by mě měla inspirovat. Díky ní porostu ve svém životě.

Pokud mě to neobohacuje, neinspiruje, tak od toho jdu pryč. Říká se tomu možnost volby. Byť mě to mrzí, možná jsem měla růžové brýle/neviděla jsem to tak zřetelně jako teď. Možná měl nasazené masky a hrál na mě toho, kterého jsem vedle sebe toužila mít, ale nebyla to jeho přirozenost. Tato maska však dlouho nevydrží..

Každý konec bolí. Pamatuj, že to, co Tě obrovsky posouvá dál Tvou životní proměnou, to bolí úplně nejvíc.

Dokud žijeme, vždy je tu světlo na konci tunelu..

vždycky je tu nový začátek. A na ten je třeba se těšit, byť to zní sebevíc hrůzostrašně pro Tebe. Možná jsi teď v situaci, kdy se Ti zbortil vztah, partner se rozhodl odejít od Tebe. Zkus ho však pochopit. Zkus pochopit proč odchází. Zkus se na to dívat láskyplně a ne sobecky (pro svůj vlastní profit).

Možná ses rozhodla odejít Ty od něj. Protože Ti to nic nedává. Nevyčítej si to. Cítila jsi to tak, a proto je to v naprostém pořádku. Měli bychom vnímat své srdce a podle toho jednat.

Vždy máme na výběr. Buď poslechnout své srdce a být tak věrní sami sobě nebo být s druhým jen protože ON TO TAK CHCE, ale my cítíme, že nechceme setrvávat. A pak jsme sami sobě nevěrní. Co si vybereš?

Mám kamarádku, která mi už dlouho říká, že by ze svého vztahu nejradši odešla. Partner ji nepodporuje. Vymlouvá jí její nápady. Kritizuje, několikrát i fyzicky napadl. Ona se však bojí, co by na to řeklo okolí, kdyby odešla? Musela by to vysvětlovat jemu, rodině a toho se bojí.

Sakra! Žijeme tu život za druhé nebo za sebe? Ve všech směrech svého života bychom měli cítit radost a naplnění, když to necítíme, je něco špatně. Je třeba se k tomu postavit čelem a ne se schovávat.

Pochopení jeho rozhodnutí

Tohle je velká škola. Ale jen pokud jsi schopná partnera pochopit, tak se může dostat pochopení i Tobě a Tvé zítřky mohou být ještě láskyplnější a šťavnatější. Život Tě za Tvůj postoj odmění.

Buď tu sama za sebe! Žijeme jen jednou! Co si to pořádně užít? A s takovým člověkem, který si to taky bude užívat? To vnímám jako největší štěstí, které nám život může dát. :) 

Doufám, že Tě má zkušenost inspirovala. Pokud ano, budu ráda za lajk, sdílení s Tvými přáteli. Pokud máš potřebu, napiš svou vlastní zkušenost. Už teď se těším.

Přeji Ti, ať objevíš lásku sama v sobě. To je to nejvíc!

Romi

O autorce: 

Romča je dvacetiosmiletá slečna, která má ráda, když jsou lidé šťastní, a proto jim k nalezení cesty ke štěstí napomáhá. Je autorkou ebooku 10 tipů, jak najít vysněného partnera a letos založila Vysněnou seznamku, kde se můžeš seznámit se svou spřízněnou duší.

16508457_10208459875956174_4540741533465827993_n

 

 

 


Leave a Reply

Přejít k navigační liště