Učím se důvěřovat životu..

Jsou to dva měsíce zpátky, co jsem pustila svůj byt. Přišla od vás spousta otázek, zda byt, který jsem si pořídila prodávám nebo co se to vlastně děje :) Dyť jsem plánovala odjet do ciziny, tak proč sháním další byt na pronájem, zatímco svůj na hypo pronajímám?

Na základě těchto otázek jsem se rozhodla vám tuhle situaci trošku osvětlit, abyste mohli nahlédnout do mého vnitřního světa a zjistit něco víc – proč se děje to, co se děje a ne to, co se plánovalo. Ostatně – člověk míní, život mění. To funguje v mém životě zaručeně skvěle! 😀

SPLNĚNÝ SEN Z DIÁŘE..

Počátkem roku 2017 jsem měla jasnou vizi a to, že pojedu do ciziny a to na delší čas. A svůj byt, co jsem si pořídila na hypo, pronajmu. Ostatně všechno to hrálo do karet, protože jsem objevila svůj diář z roku 2013 a tam jsem si tenkrát psala, že si přeji pořídit byt na investici. Prostě, že ho budu do budoucna pronajímat.

To bylo moje přání z roku 2013, na které už jsem pak dávno zapomněla.. 

Jenže to jsem tenkrát nevěděla, jak se to vůbec stane.. Uběhly tři roky a já sedím u stolu v realitní kanceláři, kde podepisuji Kupní smlouvu na svůj první vlastní byt. Oooo, říkejte mi majitelko nového bytu. Jaká radost! Jenže to jsem ještě nevěděla, že tento byt byl vlastně můj splněný sen z diáře..

To mi došlo až ve chvíli, kdy jsem objevila svůj starý diář z roku 2013, kdy už jsem přestěhovaná ve svém novém bytě.

Říkám si „aha“ – vše hraje do karet přesně podle toho, co jsem si tenkrát přála. Pořídit byt na investici. A já se tak divila, proč mě život tlačí do toho, ať ho pronajmu a proč se mnou do bytu nejde bydlet můj ex-přítel (jak jsme to původně plánovali).

Proč asi?

Chtěla jsi byt na investici, tak jsi ho „dostala“. Co se divíš? Šeptá hlas ve mně.

Někdy se nám dějí věci, které jsme si přáli, ale my už dávno zapomněli na to, že jsme odeslali takovou objednávku, a pak se divíme, co se to vlastně děje :)

Proč jsem se vlastně rozhoupala k tomu pronájmu? Byť mi všechny dílky puzzle stále nezapadaly do sebe?

Užívala jsem jen jednu místnost bytu 2+1 a ta druhá zela prázdnotou.. V tu dobu mi přišel nápad to pronajmout. Ostatně už tenkrát jsem byt vybírala tak, aby byl atraktivní i pro druhé lidi, kdyby nááááhodou jsem ho chtěla pronajmout. Takže už tehdy jsem byt podvědomě vybírala pro budoucí nájemníky, nikoliv pro sebe. Protože já přeci miluji klidné prostředí a ne centrum města..

Jenže jsem tenkrát dost dobře věděla, že byt kousek od centra Berouna pronajmu mnohem lépe, než byt na vesnici. Vnímám, že tenhle krok byl správný :)

A teď si dokonce vzpomínám, jak jsem četla knihu od manželky Roberta Kiyosakiho, Kim Kiyosaki „Bohatá žena“, kde popisuje svou vášeň pro nákup nemovitostí. Něco takového se ve mně totiž začíná probouzet. Vím totiž, že nemovitosti jsou a budou. Takže uvidíme, co život přinese dál. Pokud patříte k podnikavým lidem, rozhodne doporučuji tuto knihu přečíst.

210479

Obrázek Gorila.sk

A tak „bum, prásk“ – sehnala jsem úžasné nájemníky. V bytě bydlí slečny (zdravotní sestry) z berounské nemocnice. Jůůů, hurá! Mam skvělý pocit z toho, že podpořím berounské zdravotnictví a ještě poskytnu byt někomu, kdo ho doopravdy využije celý.. Než-li já, bez přítele, se dvěma psy, kterým stačí jedna sedačka, dva pelíšky a pracovní stůl 😀 Jsme zkrátka skromné to bytosti.

No a už se blížíme k jádru pudla. Proč vlastně píši tento článek? Proč důvěřovat životu se vyplatí? Zažila jsem si totiž docela horkou chvilku, o kterou s Tebou chci podělit.

Byt chytře pronajmut. Hurá! Ale další zádrhel na cestě. Chci si pronajmout nějaký pidi-byteček pro mě a dvě holčičky (rozumějte moc hodné fenky), co nezlobí, neštěkaj, chovaj se slušně. Zkrátka jaký pán, takový pes. To prostě platí za každé situace 😀

Hledáme byt na berounsku, protože tento kraj prostě milujem. Je tu parádní příroda, spousta možností kam na procházky. Zeleno. Ráj na duši. Ale nic v životě není ideální. Nikde nás nechtějí. No, mě samotnou by brali všema deseti, ale dva pejsky… Ouvej! Bez nich nikam nejdu, a tak bojujeme dál. Potýkáme se s odmítáním anebo je byt už rezervovaný. V dnešní době sehnat byt a ještě se psy = nadlidský úkol!

Víra umírá poslední..

Stále věřím, že najdeme! Už se smiřuji i s myšlenkou, že půjdeme bydlet jinam. Do jiného města. OK. Proč ne.. Ke své práci potřebuji především internet, takže jestli tam bude připojení, tak to beru všema deseti. Čas kvapí. Byt pronajmut a my s holkama nemáme stále střechu nad hlavou.. Začínám být nervózní, byť mě mamka uklidňuje, že se něco najde.

Dám na ní, protože vlastní realitku, tak má přeci jen víc zkušeností. Dny ubíhají a na berounsku pořád nic.

Pak mi mamka posílá inzerát na jeden byt ve Slaném. Říkám si, a proč ne? Ve Slanym jsem se narodila. Mám tu babičku a nej kamarádku, co teď porodila krásného Kubíka. Tak přeci jentak úplně sama tu nebudu. Navíc jsem tu studovala střední, takže tu nebudu úplně ztracená.

Prostě jsem důvěřovala životu a pocitům, které jsem měla. A ty mi říkaly ANO, běž do toho. 

Byt mě hned zaujal, protože už z inzerátu vidím, že má krásnou a velkou lodžii. Nadchnu se, protože jako holka z paneláku, kdy jsme balkon neměli, si hned představuji, jak sedím na čerstvém vzduchu a za svitu sluníčka si tu čtu knížku a věsím prádlo, které je provoněné čerstvým vzdouškem.

NIC NENÍ IDEÁLNÍ..

OK, jdu na prohlídku bytu. Byt je super, dle fotek vše sedí. Říkám si joooo, už se těším, jak se nastěhuji. Paní z realitky dám najevo, že mám opravdu vážný zájem. Ona mě vzápětí trochu zpraží, protože odvětí, že mají asi dvacet zájemců a že mi nemůže nic slíbit.

Fííííha. Zatrne mi. Cítím v sobě pocity typu „když nevyjde tenhle byt, tak už fakt nevím“..

A tak odjíždím z místa činu s pocitem, že byt je můj. Neberu zřetel na slova paní realiťačky. Prostě si vizualizuji (představuji), že už v lodžii věším prádlo na šňůru a v kuchyni si kuchtím něco dobrého k jídlu. Vžiju se do toho přítomného okamžiku jakoby to už bylo. Cítím po celém těle úlevu a radost.

Máš pocit beznaděje? Co dělat?

A proto jsem měla takové nutkání vám tento článek napsat.

V takových situacích, kdy nám teče do bot a ztrácíme víru jsou totiž jen 2 možnosti:

  1. buď propadneme tomu pocitu strachu, necháme se jím úplně pohltit – cítíme na svém těle tu bezmoc, naladíme se tak na tu vibraci nedostatku a pak se nám do života mohou vloudit takové nepříjemnosti, že nevyjde to, co bychom si přáli.
  2. anebo nedáte strachu šanci, naladíte se na to pěkné, co byste si přáli, vizualizujete si vytoužený výsledek, který si přejete zažívat a v lásce jste připraveni přijmout to pěkné, co si zasloužíte. A neříkejte mi, že ne. Protože to je blbost, kterou vám možná tenkrát někdo vepsal do hlavy.

A možná si někdo z vás klepe na čelo a říká si proč si pronajímám byt, kdy mám už jeden svůj.. A mám pro vás odpověď – následuji své pocity a život. Jdu v jeho šlépějích, protože mnohdy si nedokážeme vysvětlit, proč děláme to či ono. A ono nás to pak dovede někam, kam bychom ani nečekali, že nás to má dovést..

Uvedu pro příklad..

Verze A)

Cítíte, že se potřebujete odstěhovat do jiného města. Třeba proto, že tu potkáte svého dávného kamaráda ze střední, díky němuž zjistíte více informací o podnikání, do kterého jste se tak dlouho přáli vrhnout, ale stále vám něco chybělo. A třeba to může být tohle – ten kousek puzzle, který vám zapadne do vaší skladačky a vy se díky tomu můžete pustit do něčeho, co vám bude dělat radost.

Verze B)

Přestěhujete se do jiného města, kde potkáte svou životní lásku, kterou už tak dlouho „hledáte“..

Verze C)

Těch verzí může být milion.. Ale jen ta vaše je ta nejpravdivější, když následujete své srdce a to, co vám zrovna teď říká.. Hlava toho napovídá tolik, ale jen srdce a vnitřní intuice vás vede tam, kde si přejete být.

Blbý, když nevíte, kam si přejete dojít.

Takže tady máte odpověď na otázky typu, proč jsem neodjela do ciziny natrvalo. Teď to tak necítím. Cítím, že mám svou úlohu tady. V tomto město, a tak tu jsem. Což neznamená, že za týden nebudu někde jinde. Nikdy nevíme, co nám život připraví a pošle do cesty.

Nevím, co bude. Vím jen to, co si z celého srdce přeji, po čem toužím. A cesta, díky níž se tam dostanu, tu zatím neznám. Věřím, že život to má pod kontrolou. Dosud mám ozkoušeno, že to, co jsem si z hloubi duše přála, se mi splnilo, takže věřím, že i nyní to život zařídí co nejlépe je třeba.

Důvěřuji životu. A děkuji! 

Romi

O autorce: 

Romča je dvacetiosmiletá slečna, která má ráda, když jsou lidé šťastní, a proto jim k nalezení cesty ke štěstí napomáhá. Je autorkou ebooku 10 tipů, jak najít vysněného partnera a letos založila Vysněnou seznamku, kde se můžeš seznámit se svou spřízněnou duší.

16708752_10208518747547927_7936318520733150048_n

 

 


Leave a Reply

Přejít k navigační liště