Důležité je mít svůj cíl a vizi. Proč?

Jak jsem vám v minulém příspěvku slíbila, tak činím :) Psala jsem vám o tom, že vytvořím novou rubriku na téma „vaše příběhy“. Čím dál více žijeme v ústranní, ne, že bychom to činili úmyslně, ale zbývá minimum času na udržování okolních vztahů. Častěji si s někým popovídáme tzv. „on-line“ než „live“ – naživo. Jistě se mnou budete souhlasit, že reálný život stále více upadá. Že by to byla vina internetu? Jako všechno v životě, i internet má své silné a slabé stránky.

Nicméně, pokud na internetu trávíme čas, je potřeba si uvědomit kam naši pozornost směřujeme.. Říkala jsem si, že by mohlo být fajn oživit Kouzlo motivace a náš blog příběhy, které píšou vaše životy. Můžeme si tak předat cenné zkušenosti, které jsou mnohdy k nezaplacení. A využít nesmírné síly internetu, že tak můžeme informovat spousty lidí v jednom čase.

Takže pokud máte svůj příběh o který byste se chtěli podělit se světem, ať už prostřednictvím vaše „pravé tváře“ nebo v anonymitě. Volám, s chutí do toho!!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Četli jste už EBOOK, kde píší své zkušenosti mistři života? Pokud ne, vyzvedněte si ho.

Ale abych neodbočovala.

Dovolte mi, podělit se s vámi o příběh jedné mně blízké duše, která si přeje zůstat v anonymitě, čemuž rozumím a akceptuji to.

Podělila se s námi o svoje poznatky, čehož si nesmírně vážím. Doufám tedy, že následující příběh z jejího života vás obohatí a zodpoví vám to, co je ve vašich životech ještě neobjeveno. Na úvod mi dovolte vypustit k vám pár úvodních slov z jejího „pera“. A následné zodpovězení několika otázek, které mě osobně zajímaly, protože paní, říkejme jí Alex má za sebou dlouholeté manželství, ze kterého se zrodily zdravé dvě děti. Možná proto jsem si dovolila ji oslovit, aby nám sdělila pár otázek a vyslovila svoje pocity z manželství, práce, rodinného života.

Těšíte se?

Tak už vás nebudu dlouho napínat. Pár slov na úvod od paní Alex. 😉

Píše se rok 2014 a já zároveň rekapituluji rok předešlý. A zároveň se sama sebe ptám. „Co chci dokázat a změnit v tomto roce?“ Přemýšlím tak nad svými sny, plány a cíly do budoucna.

Zjistila jsem však najednou, že všech plánů, cílů a snů jsem dosáhla v minulém roce. Naplnilo se všechno, oč jsem žádala a teď jsem v sobě najednou ucítila velkou prázdnotu.

Říkala jsem, že nic nechci, všechno už mám.. Když se mě někdo zeptal, co bych si přála k narozeninám nebo k Vánocům jsem odpovídala, že nic nepotřebuji. Jsem vdaná, mám dvě děti, vysněný domeček, práci. Dál už nebylo v mé mysli nic, oč bych chtěla usilovat. Jsem si vědoma toho, že by mi někdo mohl odvětit – „co by sis přála víc?“, ale ono když nemáte sny, plány, cíle do budoucna, tak nemůžete také nic očekávat. Ani bohatství, štěstí, lásku, protože jsem sama řekla, že nechci NIC.

Tak teď sedím, rekapituluji minulý rok a musím říci, že byl šílený. Skončila jsem s podnikáním, byla bez práce, následně si našla práci novou. Myslím, že v jednom roce až moc změn. Co říkáte?

A teď přemýšlím co dál. Děti odrůstají a už mě tolik nepotřebují. Nemůžu chodit jen do práce a z práce, pracovat doma, vařit, uklízet…

To je dost málo. Tak co teď?

O prázdninách jsem dostala příležitost napsat e-book pod vedením paní lektorky, ale nevyužila jsem toho – prohlásila jsem „nemám čas“. Potom jsem si našla práci a teprve teď vím, co je to nemít čas. 😉

Stále mám příležitost e-book napsat, jenže potíž je v tom, že nevím o čem by měl být.

Měla jsem vymyšlené téma „Jak najít svou nejlepší práci?“ Ale já jsem prokrastinovala, dělala vše možné, „googlovala“ na internetu, nepracovala ani doma, ani jsem nic nedopsala..

Avšak díky mému hledání na internetu jsem narazila na Ho oponopono a začala jej provozovat.

Nejlepší na tom všem je, že když jsem začala číst novou knížku

o Ho oponopono, tak jsem měla nutkání se podívat na Facebook a našla jsem na chatu Vaši žádost o spolupráci se mnou. Řekla jsem si, že by to mohlo být znamení, abych začala něco dělat, tak jsem se s chutí rozhodla zodpovědět vám všechny otázky.

TAK JSEM PANÍ ALEX POLOŽILA PÁR OTÁZEK a tady jsou odpovědi :-)

Jste vdaná již několik let, stalo se někdy za tu dobu, že bylo vaše manželství v ohrožení? A pokud ano, co bylo tím impulsem, že jste spolu s manželem zůstali?

Naše manželství trvá něco přes dvacet let a náš vztah byl v ohrožení už mockrát. Brali jsme se, protože jsme se měli moc rádi. Byli jsme každý den spolu, nemuseli jsme se brát. Ale my chtěli – bylo to z lásky, naše rozhodnutí.

Jenomže později opadne zamilovanost a manželé jsou najednou takoví, jací jsou ve skutečnosti.

Odhalí se jejich skutečné vlastnosti. Když jsou dva spolu na začátku, předvádí se před sebou, ale když zamilovanost opadne, do vztahu vstoupí každodenní rutina, stereotyp, práce, děti, tak to vztah opravdu poznamená.

U nás to bylo tak, že se můj manžel chtěl bavit a já byla doma s dětmi, a tak jsem začala přirozeně žárlit. Jenomže manžel se bavil vždycky a mně se to líbilo, proto jsem si ho také vzala. Kdyby s ním byla nuda, tak by mě to jistě nebavilo. Ale později jsem chtěla, aby bavil jenom mě, ale to není možné. Je oblíbený jak u žen, tak u mužů a to se mi samozřemě nelíbilo. Ale to jsem ještě neslyšela o Zákonu přitažlivosti.

Takže jsem přirozeně myslela na to horší a to se také stalo. Ne, že by měl milenku, ale vždycky jsem si promítala, jak se baví s nějakou ženou, a tak se také bavil. Anebo mi poslal mailem fotky, což byly fotky jiné ženy a ještě k tomu mu ty fotky byly poslány omylem. Takže jsem si připadala jako by vše bylo mířené proti mně, byla jsem obětí svých vlastní myšlenek.

Samozřejmě jsme se také hádali a kdo to odnášel nejvíc byly naše děti. A když už jsme se málem rozvedli, dali jsme to dohromady hlavně kvůli dětem. Největší hnací motor jsou u nás děti a rodina.

Takže jsem vám odpověděla i na druhou otázku – hnacím motorem jsou děti, a samozřejmě že i my dva.

Máte dvě děti, byly ve vašem životě chvíle, kdy jste byla vděčná za to, že máte manžela a nejste na všechno sama?

Ano, máme dvě děti, syna (20) a dceru (17). Ano, každý den projevuji vděčnost za to, že mám manžela.

Syn je 4. rokem na internátě a finančně bych to sama nezvládla. Také jsme stavěli dům, takže bez manžela bych musela nejspíš bydlet u svých rodičů, což bych určitě nechtěla. Mám je oba ráda, jsou v důchodu, ale jsou panovační a pořád poučují, ikdyž mi je přes čtyřicet let, pořád mám pocit, že je musím poslouchat.

Jsem opravdu vděčná, že jsme to s manželem nevzdali a jsme spolu. Když jsou dva spolu, není to vždy jednoduché, ale vše se dá zvládnout. Možná jsme spolu zůstali i z důvodu, že to vidíme u našich rodičů, protože moji ani jeho rodiče se nerozvedli.

Takže kladete velký důraz na vzájemný kompromis ve vztahu?

Ano, kompromis je v manželství velmi důležitý. Časem si každý najde nějakého koníčka a kamarády. Nikdo nezůstane takový, jaký byl na začátku manželství. Časem jsem pochopila, že to nemůže tak být. A to, že by se manžel změnil  k lepšímu? Na to se nedá spoléhat, spíš se to v manželství zhorší. Také je důležité s kým se stýkáte a jaké máte koníčky. Není dobré mít příliš rozdílné zájmy. Ve vztahu by mělo být vždy něco, co ty dva spojuje. A časem když opadne ona zamilovanost, kdy máte pocit, že jste bez toho druhého úplně vedle, tak zjistíte, že když jste třeba víkend sama doma, tak máte radost z toho, že máte klid. Tak to mám já. Když teď mám tu novou práci, tak se třeba tři dny nevidíme a já volám „hurááá“. :)

Říkáte, že krize ve vašem vztahu byly, měla jste v těch časech myšlenky na jiného muže?

Přiznám se, možná jsem divná, ale neměla – nikdy. Spíš bych někdy brala, kdybych mohla začít znovu a sama. Ale určitě bych se nerozvedla kvůli jinému chlapovi. Spíš se těším, až děti vyjdou ze školy, že zbyde více peněz a vzájemného času. Tedy, jestli spolu vydržíme 😉 Ale vím, že ani manžel by neodešel. Možná jsme spolu právě proto, že nechceme jít ani jeden pryč. Vyhovuje nám to oběma. Ani jeden nejsme svatý, ale díky duchovním praktikám a zákonu přitažlivosti vím, že si vše činíme sami. A že dlouhotrvající vztahy se dají zvládnout v pohodě.

Uvažovala jste někdy nad tím, na všechno se vykašlat a být sama?

O tom být sama jsem uvažovala několikrát. Taky jsem to nadhazovala manželovi, a byl to právě on, který mi vynadal, že jsem to právě já, kdo při první „kravině“ hází flintu do žita a chce se rozvádět. Přiznám se, že slovně se rozvádíme tak pětkrát do roka..

Ale neudělali bysme to ani jeden. Když o tom tak přemýšlím, sama bych být nechtěla. Jednak bych to neutáhla finančně a už jsme na sobě tak nějak závislí 😉

Myslíte, že příchod dětí do vašich životů změnil váš vztah s manželem?

Nemůžu říct, že přímo děti změnily náš vztah. Vztah se mění postupně sám o sobě, protože ti dva se mění jako osobnosti. Ale jedno vím jistě, oba dva bychom za děti dýchali a asi bysme jen my dva spolu nevydrželi.

Mám ještě pár dalších rad, které se mi osvědčily. Nemusíte je brát vážně, ale já se jich držím.

  • Nezvěte domů kamarádky, hlavně ty rozvedené.
  • Neposlouchejte rady rozvedených kamarádek a kamarádů, protože jsou to právě oni, kdo mají radost z toho, že se rozpadne další vztah.
  • Poslouchejte své srdce.
  • Je dobré „mezi řádky“ poslouchat svého manžela/manželku.
  • Milujte svého partnera/partnerku, děti.
  • Navzájemně se respektujte, nedržte se na uzdě. /protože je-li jeden držen, snaží se urvat :)/
  • Mluvte pravdu a tolerujte se navzájem.

Doufám, že vám moje rady budou k prospěchu.

Já mnohokrát děkuji za poskytnutý rozhovor a důvěru, kterou jsem dostala – moc si toho vážím. A budeme rády za zpětnou vazbu, jak se vám příběh líbil a zda i vy se chcete podělit o ten váš.

S láskou – Vaše Romi


Leave a Reply

Přejít k navigační liště